pondělí 22. října 2012

Sunday In The Park With George

Možná vám jméno francouzského impresionisty Georges Seurat moc neřekne. Seurat patřil k pointilistům, kteří v druhé polovině 19. století zaznamenali velké úspěchy. Pointilismus byl malířský směr vyznačující se mozaikovým kladením barev na plátno v podobě teček. 

Umělec se dožil pouhých 31 let. Za svůj krátký život namaloval desítky děl, mezi které patří asi jeho nejslavnější obraz s celým názvem Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte neboli Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte.

Muzikál SUNDAY IN THE PARK WITH GEORGE (v překladu Nedělní odpoledne v parku s Georgem) je jakousi vzpomínkou nebo chcete-li vyobrazením období, ve kterém Seurat již zmíněný obraz maloval. Hudební skladatel a textař Stephen Sondheim a autor knižní předlohy James Lapine vzdali tímto dílem poctu malíři, který inspiroval další generace umělců, kteří přišli po něm.






Po neúspěšném broadwayském uvedení muzikálu Merrily We Roll Along, které skončilo po pouhých šestnácti reprízách, se Stephen Sondheim rozhodl odejít z divadelního světa muzikálu nadobro. Chtěl se soustředit pouze na psaní dobrodružných románů. James Lapine jej ale přesvědčil k tomu, aby se přece jenom k hudebnímu divadlu vrátil. Oba dva byli totiž naprosto uneseni obrazem francouzského malíře s názvem A Sunday Afternoon On The Island Of La Grande Jatee. Sám James Lapine poznamenal, že jedna postava na obraze vlastně schází. Tou měla být postava samotného autora díla. Tento fakt byl prvním z řady nápadů, které Sondheima natolik zaujaly, že souhlasil se spoluprací.

Musím poznamenat, že některé informace ze života malíře nejsou zcela pravdivé. To ale divák a obdivovatel odkazu Stephena Sondheima jistě skladateli odpustí. Stejně tak i autorovi knižní předlohy, kterým byl James Lapine.


Muzikál byl historicky poprvé uveden v divadle Playwrights Horizons, které se nachází v oblasti off Broadwaye neboli mimo hlavní centrum muzikálového dění. To bylo v červnu roku 1983. Mandy Patinkin ztvárnil postavu francouzského malíře, jeho partnerou Dot byla Bernadette Peters. Tehdy bylo odehráno 25 zkušebních představení.




 Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte



Leonard Bernstein napsal dokonce svému kolegovi Sondheimovi dopis, ve kterému mu pogratuloval k fantastickému, magickému a uměleckému veledílu. Jedno z představení totiž viděl ještě před samotnou broadwayskou premiérou.

Muzikál se poté "přestěhoval" na Broadway, konkrétně do divadla s názvem Booth. Samotné dílo bylo několikrát upravováno. Druhé jednání bylo finalizované pouze několik dní před oficiální broadwayskou premiérou, která se konala v květnu 1984. Recenze byly spíše ale chladné, kritici očividně nepochopili hloubku a důležitost díla. Muzikál se dočkal 604 repríz, uvádění skončilo v říjnu 1985.

Dílo získalo deset nominací na ceny Tony. Tvůrci si odnesli nakonec pouze dvě ocenění. Hlavním muzikálovým vítězem roku se stalo hudební dílo La Cage Aux Folles Jerryho Hermana, které posbíralo během slavnostního večera většinu ocenění. Muzikál Sunday In The Park With George získal další ceny včetně New York Drama Critics Cirle za vynikající přínos hudebnímu divadlu. Sondheim a Lapine obdrželi také Pulitzerovu cenu v dramatické kategorii. Jejich dílo bylo pouze jedním z devíti muzikálů, které do té doby toto prestižní ocenění získalo.

První londýnské nastudování mohli diváci vidět v Národním divadle v březnu 1990. V hlavních rolích se v té době představil Philip Quast jako slavný malíř, Dot na jevišti ztvárnila tehdy mladičká Maria Friedman.


Finishing The Hat - ukázka z muzikálu (1984)


j muzikálu je následující. Rok 1984. Mladý umělec pracuje na svém slavném obraze Nedělní odpoledně na ostrově La Grande Jatte. Jeho dlouholetá přítelkyně mu stojí modelem. Stěžuje si na to, že musí stát na slunci, zatímco Georges sedí ve stínu a maluje. Mezitím se na jevišti mihne starší dáma a zdravotní sestra. Obě hovoří o tom, jak se Paříž za poslední dobu změnila. Ve chvilce se přenášíme do galerie, kde je již vystavena první malba našeho malíře. Na scéně se objevuje také přítel a kolega našeho Georgese, úspěšnější a všemi obdivovaný malíř Jules, který utvrzuje svou manželku v tom, že práce jeho přítele nevede k ničemu, nemá žádný smysl.

Georges pracuje ve studiu, jeho přítelkyně Dot se obléká do svátečního a těší se na společný večer, který má dvojice trávit v divadle. George se nakonec ale rozhodne zůstat doma a pracovat na svém obraze. Dot je samozřejmě smutná a do jisté míry i naštvaná, protože musí sedět doma. Dot spatří několik mladých dívek, které flirtují s pekařem jménem Louis. Georges ale stále neúnavně pracuje na svém obraze a nenechává se nikým vyrušit.

Je večer. Po slavnosti, při které se Dot dobře bavila s Louisem, se Georges vrací nerušeně zpět do parku, aby dokončil svůj obraz. S přítelkyní se ale těsně mine. Sám je svým způsobem šťastný i nešťastný. Šťastný díky své práci. Vztah s Dot se pomalu ale jistě rozpadá, on ale nedokáže a ani nechce obětovat svou práci osobnímu štěstí.



 
Dot oznamuje Georgovi, že čeká jeho dítě. Opouští ho. Rozhodne se vzít si pekaře a odcestovat do Ameriky. Žádá Georgese, aby ji věnoval obraz, na kterém je vyobrazena. Ten jí ale odmítá malbu dát. Malířův přítel Jules a jeho manželka přicházejí do studia na návštěvu. Dámy rozebírají složitosti lidských vztahů, umělci se baví o obrazech. Hovoří o nové technice, kterou Georges používá. Jules a Yvonne odcházejí. Georges a Dot si vyčítají chyby, kterých se dopustili. Nakonec se rozloučí a nemají se již nikdy spatřit. 

V parku se setkává Georges s matkou, která vzpomíná na minulost. Další lidé přicházejí a chodí po parku, hovoří. Georges, který je opojen přírodou a vůní parku, se vrací zpět v myšlenkách do reality, ke svému obrazu. Při závěrečné písni prvního jednání přetransformuje všechny přítomné do naprosto autentické finální podoby svého obrazu.


závěr prvního jednání muzikálu


Na začátku druhého jednání si imaginární postavy na obraze stěžují na to, jak je jim venku nesnesitelné horko. Baví se o svém autorovi a hovoří mezi sebou o tom, jak je náhle opustil ve věku 31 let. Celý příběh se rychle přesouvá o sto let později do roku 1984.

George, který je pojmenován po slavném malíři a svém pradědovi, představuje v muzeu svůj nejnovější vynález. Jeho babička Marie (dcera Dot a malíře) mu pomáhá s prezentací. Vynález má úspěch a George v duchu vzpomíná na to, jak vše sestrojil. Po skončení exhibice promlouvá Marie ke svému vnukovi. Připomíná mu, že nejdůležitější v životě je rodina a hodnoty, které si přinesl od rodičů a které bude dále vštěpovat svým dětem...

Několik týdnu na to Marie umírá. George přijme od francouzské ambasády pozvání na banket, kde má říci něco o obrazu, který namaloval jeho praděd právě na ostrově La Grande Jatte, kde se tato událost koná. George se rozhodne předčítat z knihy, kterou dostal od své zesnulé babičky. Stejné knihy, do které si Dot psala poznámky v období, kdy se učila číst. V knize jsou mimo jiné poznámky z osobního života Dot, postřehy z období, kdy její přítel Georges maloval slavný obraz.


 Bernadette Peters a Mandy Patinkin téměř 
30 let od slavné premiéry muzikálu (2010); 
narozeninový koncert Stephena Sondheima 
 

Během této přednášky se před Georgem objeví vize jeho prababičky, která k němu promlouvá a hovoří o své knize, ze které její pravnuk čte. Upozorňuje na to, že některá slova v knize jsou vlastní slova malíře, které si tak často sám pro sebe říkal, když maloval své obrazy. 

Mladý muž tato slova začne hlasitě předčítat. Přesně tak, jako kdysi jeho praděd. Na jeviště přicházejí postavy z obrazu, které nakonec také jeviště opouštějí. Když odejdou, objeví se na scéně jen čisté plátno. A mladík při této příležitosti dočte poslední poznámku v knize. "Bílá. Čistá stránka či plátno. Jeho nejmilejší - tak mnoho možností."


 Sunday - závěrečná skladba muzikálu


Ráda bych také připomněla některá obnovená nastudování z poslední doby. V roce 2005 byl muzikál opětovně inscenován v Londýně. Premiéra se konala 14. listopadu 2005. V hlavních rolích mohli diváci vidět Daniela Evanse a Annu-Jane Casey. Inscenace zvítězila v pěti kategoriích cen Laurence Oliviera. Ceny získali mimo jiné oba hlavní představitelé.. Kompletní nahrávka této inscenace byla vydána na 2CD, kterou vydala gramofonová firma PS Classics.

Po úspěšném londýnském tažení se inscenace v roce 2008 přestěhovala také na Broadway. Daniel Evans se představil newyorským divákům jako Georges Seurat, jeho partnerku si zahrála Jenna Russell. Kritici nešetřili superlativy. Broadwayská inscenaci posbírala mnoho nominací včetně několika ocenění.

broadwayské divadlo Stephena Sondheima


Sondheim nejenom že přiblížil malířovu duši a vizi divákům, přinesl na muzikálová jeviště myšlenky, které byly nové a revoluční. To ale bylo a je pravidlem každého jeho díla. 

V roce 2010 oslavil 80. narozeniny. Sám skladatel se dočkal několika poct v podobě narozeninových koncertů a také slavnostního přejmenování jednoho z broadwayských divadel, které dnes nese jeho jméno.

Žádné komentáře:

Okomentovat